Poúnorové politické čistky na vysokých školách v letech 1948 a 1949

Počátkem roku 1949 proběhla na vysokých školách největší politická čistka v moderních československých dějinách. Komise složené převážně z komunistických studentů během měsíce vyloučili přes devět tisíc svých nekomunistických kolegů. Tato nespravedlnost byla jen počátkem politické represe nekomunistických studentů - většina skončila u podřadných zaměstnání, v pomocných praporech PTP na nucených pracích nebo přímo v komunistických koncentračních lágrech. Jen malá část se ke svému studiu mohla vrátit. Jednalo se o jeden z největších zásahů komunistické totality do chodu vysokých škol, který neměl obdoby ani v sousedních komunistických státech.

Další studium se nepovoluje z politických důvodů. Zdroj: Archiv PAK 48
Další studium se nepovoluje z politických důvodů. Zdroj: Archiv PAK 48

Důsledky čistky v podobě ztracené generace nekomunistických vysokoškolských studentů se nedají vyčíslit. Vyloučení studenti byli povětšinou šikanováni režimem po celý svůj pracovní život a nemohli tak přispět k rozvoji Československa. Tři tisíce vysokoškoláků raději před politickými represemi uteklo do emigrace ještě v roce 1948, tj. před vypuknutím masové politické čistky počátkem roku 1949. Další generace nadaných studentů, kteří byli komunisty označeni za „třídní nepřátele" či „reakční živly", již nebyly na vysoké školy ani přijati. Likvidace svobodných vysokých škol komunistickým režimem se tak spolu s dalšími represivními politickými opatřeními podílela na společenské a ekonomické degradaci Československa.

Každému čtvrtému studentovi bylo znemožněno dostudovat vysokou školu z politických důvodů - tento zločin bohužel stále patří k neprávem pozapomenutým. Co se tedy dělo na vysokých školách s příchodem „diktatury proletariátu"? Jak dopadli studenti, kteří nevítali nástup rudého teroru?

Dvě vlny politických čistek – od zatčení studentských vůdců v předvečer 25. února k systematickému masovému vylučování

První vlna vylučování – likvidace demokratických studentských vůdců v únorových dnech a následujících měsících

Represe nekomunistických studentů nezačala s 25. únorem, ale již o pár dní dříve. Již v noci z 22. na 23. února probíhá razie StB s cílem zatknout a odstranit osoby z Plačkova seznamu, který obsahoval soupis 11 stěžejních nepřátel nastupující komunistické diktatury. Je zatčen a uvězněn Zdeněk Felix Uhl, student lékařské fakulty a předseda Spolku českých mediků, který je později ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let. Větší štěstí měl jiný student na seznamu. Emila Ransdorfa, starostu spolku Všehrd na právnické fakultě, StB nezatkla, stihl být varován. Ještě se vydává na dobrodružnou výpravu na právnickou fakultu pro standardu spolku, kterou „uloupil" oknem. I s ní se mu pak podaří uprchnout s pomocí Československé rozvědky mimo republiku. Většina studentů ale takové štěstí ani konexe nemá a čeká je spolu s Felixem Uhlem temná budoucnost.

Okamžitě po 25. únoru 1948 se veškeré moci na vysokých školách ujímají akční výbory národní fronty na vysokých školách. Akční výbory byly tvořeny komunistickými studenty a pedagogy, nicméně komunističtí pedagogové hráli podružnou roli – historici toto období nazývají tzv. studentokracií (Jareš 2013), tj. absolutistickou vládou komunistických studentů v akčních výborech. „Tyto akční výbory pak začaly rozhodovat o vyloučení studentů, a to bez jakéhokoli podkladu v zákoně nebo v předpisech univerzity." (Sojková)

Již 25. února 1948 je vyloučeno 12 studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v čele s Emilem Ransdorfem, tou dobou již na útěku před zatčením (Sojková). Na jiných fakultách a univerzitách začalo vylučování o několik dní později. Komunističtí studenti vylučovali své kolegy, o kterých bylo veřejně známo protikomunistické vystupování, a kteří měli na ostatní studenty vliv. Jednalo se primárně o vedoucí představitele fakultních spolků a lidoveckých a národně-socialistických akademických klubů či o účastníky a spoluorganizátory pochodu za prezidentem Benešem na Hrad (Jareš 2013).

Svévolné vylučování bylo až zpětně oficiálně stvrzováno Ministerstvem školství bez jakéhokoli dohledu. Doslova „podepisoval zmocněnec Akčního výboru NF v ministerstvu školství a osvěty pro
vysoké školy František Lón jeden výnos za druhým" (Pousta 2011). Stále se nicméně nemohlo mluvit ani o formální legalitě vylučování, protože akční výbory nedisponovali žádnou mocí dle tehdy platné legislativy. To upravil až retroaktivní zákon č. 213/1948 Sb. z 21. července 1948, který zpětně veškeré úkony legalizoval (Sojková).

Jak komunisté toto bezpráví obhajovali? Nechme zaznít citát z vládního návrhu zákona:

„Poněvadž úkolem práva v lidově­-demokratickém státě je v prvé řadě ochrana společenského a politického zřízení státu, tj. jeho sociální a ekonomické základny, která vyhovuje životním zájmům pracujícího lidu, a poněvadž akční výbory tento úkol splnily, je nutno jednání a opatření akčními výbory předsevzatá hodnotiti jako jednání a opatření právní."

(Vládní návrh zákona o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů – tisk č. 59)

Výrok se s trochou ironie dá parafrázovat na sdělení – komunistické zločiny nejsou zločiny, pokud slouží pro blaho komunistického režimu. Některým čtenářům se tak může vybavit známých sedm polymorfních prasečích přikázání v Orwellově Farmě zvířat.

Stále se ale jednalo o vylučování politicky a veřejně činných protikomunistických jednotlivců. „Teprve v dubnu a květnu 1948 byla prověrka rozšířena i na ostatní posluchače vysokých škol: všichni museli vyplnit dotazník, v němž byl kromě činnosti za války nově zkoumán i jejich vztah k poúnorovému režimu. Vyplněním dotazníku však pro většinu studentů prověrka skončila, protože osobní pohovory byly vedeny již jen s nějak podezřelými." (Jareš 2013) Dotazník vypracovávali decentralizovaně sami studenti v akčních výborech a tak se jak jeho forma, tak důslednost prověřování značně lišily fakultu od fakulty.

Potřeba systematicky dokončit „očistu vysokých škol od reakčních živlů" stále zůstávala dle mnoha komunistických funkcionářů nenaplněna.

Druhá vlna vylučování – masová politická čistka na vysokých školách

v lednu 1949

Druhou vlnu symbolicky odstartoval projev Rudolfa Slánského na zasedání Ústředního výboru KSČ. V projevu 17. listopadu 1948, při Mezinárodním dni studentstva, Rudolf Slánský neobvykle otevřeně představil komunistickou budoucnost na vysokých a středních školách.

„Nemilosrdně vyčistíme střední a vysoké školy od reakčních studentů a postaráme se o to, aby převážná část studujících středních a vysokých škol se rekrutovala z dělnických rodin."

(Archiv ÚV KSČ)

„Tzv. studijní prověrka na začátku roku 1949 na poúnorovou „očistu" navázala. Na rozdíl od ní však byla centrálně připravená, mnohem systematičtější a také důslednější. Objektem jejího zájmu již nebyli jenom lídři studentských spolků, ale všichni studenti vysokých škol." (Jareš 2013)

Přípravy na provedení politické čistky nebývalých rozměrů začaly již před symbolickým projevem Rudolfa Slánského. „Gustav Bareš, jeden z hlavních reprezentantů tvrdé linie ve straně, který stál v čele vlivného kulturního a propagačního oddělení sekretariátu ÚV KSČ, připravil pro zasedání předsednictva ÚV KSČ 8. listopadu 1948 dokument nazvaný neokázale Některé otázky školské politiky, v němž navrhoval další postup KSČ ve vzdělávací oblasti. Na vysokých školách se měla stát nejaktuálnějším bodem „očista" mezi studenty skrytá pod označení „studijní prověrka" a na ni těsně navazující otevření přípravných kurzů pro dělníky, z nichž se měla stát budoucí elita vysokých škol. Předsednictvo Barešův návrh schválilo." (Jareš 2016) Školská komise ÚV KSČ dala Barešovi za pravdu a shodla se, že „posluchači byli postiženi jen velmi málo. Je tady třeba jít daleko hlouběji v očistě vysokých škol od reakčních a neproduktivních živlů z řad vysokoškolských posluchačů." (Pousta 2)

Na rozdíl necentralizovaného a nelegálního vylučování během roku 1948 se tzv. „studijní prověrka" z počátku roku 1949 důkladně připravovala po stránce byrokratické i propagandistické. Důraz byl též kladen na vytvoření zdání legálnosti a oprávněnosti celé akce, proto se garantem akce stalo Ministerstvo školství, které vydalo 30. listopadu 1948 výnos popisující organizaci tzv. „studijní prověrky" (Hradecká 1999). Veřejné výnosy popisující „studijní prověrku" mohou pro neznalého čtenáře působit nevinně, důvodem je utajení pravého smyslu tzv. „studijní prověrky" – tj. provedení politické čistky před veřejností. Pravé cíle byly popsány v tajných prováděcích předpisech (Hradecká 1999).

Studenti dostali mezi 10. a 15. prosincem od komunistických funkcionářů předvánoční dárek v podobě rozsáhlého, centrálně připraveného dotazníku , který museli v krátkém čase vyplnit a odevzdat na děkanát. V novém roce 1949 se pak při osobním pohovoru dozvěděli ortel tříčlenné subkomise složené z prověřených komunistických studentů.

Kolik studentů bylo v rámci politických čistek vyloučeno? Aneb každý čtvrtý student…

Počet vyloučených studentů v rámci politických čistek vysokých škol v letech 1948 a 1949 se pohybuje mezi 8, 5 až 10 tisíci studenty (dle zdroje a metody přístupu), což znamenalo vyloučení 22 – 26% prověřovaných vysokoškolských studentů. Jedná se o největší politickou čistku československých vysokých škol v moderních dějinách (pokud nebudeme za čistku označovat uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939), která nemá obdoby ani v sousedních komunistických státech (Connelly 2008).

Určit přesný počet vyloučených studentů s největší pravděpodobností nebude nikdy možné z několika důvodů.

Bezprostředně po únorovém puči roku 1948, kdy nad vysokými školami faktickou moc přebírají komunističtí studenti v akčních výborech, panuje na vysokých školách chaotická situace s atmosférou strachu a nejistoty. Vybraní protikomunističtí studenti jsou zatýkáni, zároveň probíhá první vlna vylučování, ke které se nedochovala úplná dokumentace, mnohdy vylučování probíhalo pouze ústní formou bez jakékoli papírové evidence. Necentralizovanost čistky nechávala volnou ruku komunistickým studentům v akčních výborech, proto se počty vyloučených studentů významně lišily školu od školy a fakultu od fakulty dle fanatismu studentů. Na některých školách vznikají akční výbory se zpožděním či pouze na celouniverzitní a nikoli fakultní úrovni a k vylučování přistupují velmi vlažně. Naopak na Právnické fakultě Univerzity Karlovy již 25. února 1948 vylučuje akční výbor 12 studentů (Sojková). Čistka se také dotkla s různou intenzitou tzv. „reakčních profesorů" a zaměstnanců vysokých škol. Primárním cílem první vlny bylo okamžitě vyloučit nekomunistické studentské čelní představitele spolků a mládežnických organizací politických stran, rozbít opoziční studenty a vyvolat atmosféru strachu.

Dle dostupných historických studií bylo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy vyloučeno 46 studentů a 103 distancováno na různou dobu (Sojková), na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bylo vyloučeno 6 studentů a 9 distancováno na 3-4 měsíce (Jareš 2013) a na Zemědělské fakultě Českého vysokého učení technického se odhaduje počet vyloučených studentů na několik desítek (Blažek). Na Vysoké škole hospodářských věd pod ČVUT bylo vyloučeno 18 studentů a 7 distancováno na 6 měsíců až dva roky (Almanach I 1998). Celkově byly v rámci první poúnorové vlny čistek vyloučeny stovky studentů.

Druhá systematická a centralizovaná vlna z počátku roku 1949 dokončila proces plného převzetí vysokých škol komunistickým režimem. Díky její centralizované přípravě a byrokratizovanému průběhu jsou již dostupná čísla vyloučených studentů. Počty vyloučených studentů se nicméně liší, dle zdroje a metody. Jedná se zejména o zdroj dokumentu (archiv ÚV KSČ, nebo archiv akčních výborů NF) a zahrnutí či nezahrnutí odvolání, kdy se někteří studenti mohli ke studiu vrátit.

Níže si můžete dostupné statistiky porovnat v tabulkovém přehledu.

Dle únorové zprávy Sekretariátu ÚV KSČ z 15. února 1951

Vysoké školy v Československu (47 800 studentů) Počet studentů Podíl z prověřovaných Podíl ze všech studentů VŠ (tj. včetně neprověřovaných 1. ročníků VŠ)
Celkem prověřováno 39 667 100% 83%
Kladně prověřeno (tj. nevyloučeni) 28 847 73% 60%
Neprověřeno (tj. vyloučeni) 7 765 20% 16%
Nedostavili se na prověrku/zanechali studia po 31.12.1948 2 438 6% 5%
Vyloučeno akčními výbory v lednu a únoru 1949 517 1% 1%
Celkem úbytek studentů v souvislosti s prověrkou 10 720 27% 22%
Studenti, kteří podali odvolání proti vyloučení 5 234 13% 11%
Studenti, kteří uspěli s odvoláním proti vyloučení 1 595 4% 3%
Celková bilance prověrky (tj. finální úbytek studentů VŠ v důsledku prověrky) 9 125 23% 19%

(Jareš 2013)

Dle tajných údajů fondu 19/7, sign. 288 - Ústřední akční výbor národní fronty

Vysoké školy v Československu (47 800 studentů) Počet studentů Podíl z prověřovaných Podíl ze všech studentů VŠ (tj. včetně neprověřovaných 1. ročníků VŠ)
Celkem prověřováno 39 548 100% 83%
Vyloučeno (bez započtení odvolání) 10 164 26% 21%

(Začal 2001)

Dle Archivu ÚV KSČ , f. 02/4 politické byro, a. j. 113, b. 19, I. 1-8

Vysoké školy v Československu (47 800 studentů) Počet studentů Podíl z prověřovaných Podíl ze všech studentů VŠ (tj. včetně neprověřovaných 1. ročníků VŠ)
Celkem zapsaných studentů 1948/1949 39 667 100% 83%
Vyloučeno (bez započtení odvolání) 8 608 22% 18%

(Connelly 2008)

Nejblíže skutečnému počtu vyloučených studentů (po započtení odvolání) jsou čísla prezentované historikem Jakubem Jarešem, která pochází ze zprávy Sekretariátu ÚV KSČ z 15. února 1951. Vzhledem k dvouletému odstupu byly již všechny sporné případy a odvolání studentů definitivně dořešeny a čísla tak můžeme považovat za finální. Bohužel se nedochovaly (nebo jsou dosud neobjeveny) finální bilance politické čistky dle jednotlivých fakult. Díky práci Oldřicha Začala (člena PAK 48) níže zveřejňujeme přehled vyloučených studentů dle vysoké školy a fakulty, nicméně se jedná o čísla před započtením odvolání a z jiného zdroje – statistiky dle Ústředního akčního výboru národní fronty.

Za pozornost zejména stojí podíl vyloučených studentů na právnických fakultách (na Karlově univerzitě 42%, na Masarykově 46%), po nich následují hospodářské vědy (42%) a fakulta zemědělská a lesnická (38%) na ČVUT v Praze. Více než jednu třetinu studentů vyloučily subkomise též na Vysoké škole politické a sociální v Praze (37%), Vysoké škole zemědělské v Brně (35%) a Vysoké škole báňské v Ostravě (35%). Tyto statistiky tak nepřímo prokazují cíl komunistického režimu nejvíce „politicky vyčistit" stěžejní odvětví pro ovládnutí a budování státu – právo, hospodářství, zemědělství a hutnictví jsou odvětví, které změna režimu radikálně proměnila.

V žádných dosud zveřejněných statistikách ani odhadech též nejsou zahrnuti studenti, kteří radši své studium před proběhnutím čistky na počátku roku 1949 ukončili a rozhodli se v průběhu roku 1948 emigrovat. Vzhledem k dosud ještě nepříliš důkladně chráněné hranici emigrovalo v průběhu prvního roku totality cca 25 tisíc československých občanů, mezi nimiž byla mladá generace včetně studentů silně zastoupena. Zdokumentovaným příběhem je útěk studenta ČVUT Josefa Vašaty. O kolik studentů se jednalo? V tzv. „Lavičkově seznamu" z evidence uprchlíků v Goetheschule tvořili studenti 12 % (Čelovský 2004). Přepočtem se dostáváme k odhadu cca 3 tisíc studentů, kteří zvolili svobodu na západě ještě v roce 1948 a nečekali na masovou čistku z počátku roku 1949.

Pokud bychom se chtěli přiblížit celkovému počtu vysokoškolských studentů, kterým nástup komunistické totality znemožnil pokračovat ve studiu, musíme sečíst odhady vyloučených z první a druhé vlny vylučování a přičíst odhad studentů, co „dobrovolně" studium ukončili emigrací v roce 1948. Teoreticky je možný překryv studentů vyloučených v první vlně a těch, co emigrovali v roce 1948, nicméně nepředpokládám, že bude velký – většina studentů plánujících útěk nečekala na vyloučení a potenciální stíhání StB, naopak ti, co se vyloučit nechali, byli povětšinou rozhodnuti režimu vzdorovat doma. Níže prezentuji odhad založený na extrapolaci dostupných statistik v případě první vlny, nejpřesnějšího odhadu vyloučených studentů včetně vyhodnocených odvolání v rámci druhé vlny dle Jareše (2013) a počtu emigrujících studentů dle Lavičkova seznamu a odhadu Čelovského (2004). V souhrnu tak kvůli nástupu komunistické totality nemohlo vysoké školy v Československu dostudovat přes 12 tisíc studentů, tedy každý čtvrtý student.

Odhady celkového počtu dotčených studentů Podíl na studentské populaci
První vlna vylučování (únor-květen 1948) 289 0.6%
Druhá vlna vylučování (leden-únor 1949) 9 125 18.1%
Studenti emigrující během roku 1948 3 051 6.1%
Celkem 12 465 24.7%

Organizace, příprava a provedení politické čistky z ledna a února

1949

Čistka byla centrálně připravena s jasnou hierarchií. „Formálně byla zaštítěna ministerstvem školství, nicméně ve skutečnosti se odehrávala v režii Barešova oddělení, se zapojením Ústředního akčního výboru Národní fronty na vysokých školách a především prověřovacích komisí složených z komunistických studentů přímo na jednotlivých fakultách." (Jareš 2016)

I přes centrálně zpracované cíle prověrky hráli stěžejní roli při vylučování studentů jejich komunističtí kolegové v akčních výborech a zřízených komisích a subkomisích. Tyto studenty pak můžeme nazvat hlavními vykonavateli špinavé práce vyhazování svých nekomunistických kolegů.

Průběh celé prověrky byl vzhledem k masovému záběru – prověřováni byli všichni studenti vysokých škol v druhých a vyšších ročnících, tj. cca 40 tisíc studentů – velmi rychlý. Realizace prověrky včetně případných odvolání proběhla v období od prosince 1948 do února 1949. Komunističtí studenti v subkomisích tak trávili období Vánoc a Nového roku zpracováváním výtahů z rozsáhlých kádrovacích dotazníků svých kolegů, zatímco někteří jejich studentští odpůrci trávili Vánoce již v celách a čekali na odsouzení v politickém procesu se skupinou Šeřík. Přehledný harmonogram tzv. studijní prověrky si můžete prohlédnout níže.

Časová osa studijních prověrek

Zpracováno dle Jareše (2013)

Pro vylučovací komise a subkomise byly centrálně připravena tajná zadání, jak při vylučování svých kolegů studentů mají postupovat. Studenti byli roztříděni dle politického a sociálního klíče do šesti kategorií – ke každé kategorii se přistupovalo zcela odlišně. Studenti označení jako „reakčníci" byli vylučováni bez ohledu na prospěch. Naopak komunistické studenty se špatnými studijními výsledky chránila legitimace KSČ před vyloučením. Přehled kategorií a navrhovaného postupu uvádím v tabulce níže.

Kategorizace studentů Popis Postup
Indiferentní studenti ze středních vrstev studenti - potomci malých živnostníků, středních rolníků, úředníků, drobné inteligence bez projevení politického přesvědčení posouzení dle studijních výsledků
Zřejmí “reakčníci” studenti vyloučení ze Sokola, Sdružení osvobodených politických vězňů; ti, co volili v roce 1948 bílými lístky, “exponenti” národních socialistů či lidovců, atd. vyloučení bez ohledu na studijní výsledky
“Reakčníci trestaní za protistátní čin studenti odsouzení v nějakém z prvních politických procesů předvolání před akční výbor a vyloučení
“Třídní nepřátelé” a “politicky sporné případy” studenti - potomci podnikatelů, velkostatkářů, vysokých státních úředníků a veřejných činitelů “vyakčněných” po únoru 1948; studenti podezřelí z protirežimního postoje bez důkazu vyloučení kvůli studijním výsledků, pokud toto nešlo, většinově využito vyloučení pomocí nově zaváděného předmětu “občanská výchova”
Členové KSČ studenti - straníci Komunistické strany Československa pouze formální prověřování, v případě špatných studijních výsledků pouze napomenut, nikoliv vyloučen
Nečlenové KSČ dělnického a rolnického původu studenti - potomci dělníků a malých rolníků, kteří neprojevovují “reakční postoje” benevolentní přístup, většinově nevylučovaní ani přes špatné studijní výsledky

Dle Jareše (2013).

Jedním z nedostatků (dle komunistických studentských funkcionářů) proběhlé první vlny vylučování během jara 1948 byla nedostatečná důslednost a malý počet vyloučených studentů. Aby tzv. studentská prověrka splnila účel masové politické čistky, vypracoval vysokoškolský výbor KSČ tzv. směrná čísla, která udávala pro každou fakultu plánovaný podíl vyloučených studentů. Při stanovování těchto „kvót”, od kterých se mohly vylučovací komise odchýlit maximálně o 2 procentní body, hrály stěžejní úlohu počet vyloučených studentů v první vlně, „ekonomický význam" fakulty a odhad tzv. reakčnosti fakulty – tj. nepříznivé politické a sociální složení studentů (Hradecká 1999). Směrná čísla pak musela být po protestech komunistických studentů na některých fakultách navyšována, protože jim přístup vysokoškolského výboru KSČ připadal příliš mírný (Hradecká 1999). Níže uvádím srovnání finálního plánu s realitou (před zahrnutím odvolání) u fakult, kde se plány dochovaly.

Směrná čísla

Vysoká škola Fakulta / součet Směrné číslo, tj. plán Reálný podíl vyloučených
Univerzita Karlova Lékařská 20% 20%
Právnická 42% 42%
Filosofická 16% 21%
Přírodovědecká 18% 16%
Pedagogická 12% 13%
Vysoká škola politická a sociální v Praze Celkem 30% 37%
České vysoké učení technické v Praze Stavebnictví 19% 26%
Architektura 15% 9%
Strojírenství 20% 25%
Chemie 18% 19%
Speciální nauky 12% 12%
Vysoká škola hospodářských věd 42% 42%
Vysoká škola zemědělská a lesnická 40% 38%
Akademie múzických umění Celkem 8% (FAMU 18%) 11%
Vysoká škola umělecko-průmyslová Celkem 6% 9%
Akademie výtvarných umění Celkem 8% 14%

(Hradecká 1999)

U většiny fakult a škol se reálný podíl vyloučených studentů vešel do odchylky plus/minus 2 procentní body, proto lze usuzovat, že komise a subkomise k zadanému plánu přistupovali zodpovědně a vylučovali studenty jako na běžícím pásu. Za zmínku stojí radikální přístup komunistických studentů na Vysoké škole politické a sociální (plán 30% vs. realita 37%). Plánovaný relativně mírný přístup na uměleckých školách také většinou nebyl dodržen, i když se z celkového hlediska jedná o nízké počty studentů. Mírněji oproti plánu se naopak vylučovalo na architektuře (plán 15% vs. realita 9%).

Dotazník k tzv. studijní prověrce – kolik bere Tvůj otec a jaký má majetek? A kolik hodin máš odpracováno na brigádách?

Všichni studenti 2. a vyšších ročníků podléhající tzv. studijní prověrce museli během krátkého předvánočního termínu vyzvednout a vyplnit podrobný dotazník s více než 100 zjišťovanými údaji. Jednalo se o do té doby nejrozsáhlejší dotazník na vysokých školách a někteří studenti měli na vyplnění pouze 3 dny mezi 15. a 18. prosincem. Dotazník se skládal z tabulkové a volné části. V tabulkové části byly dotazy z následujících okruhů: veřejná činnost studenta za války a po ní; život a zaměstnání/studium za války a po ní; studijní prospěch a studijní plány; životní plány; poměr ke kolektivu; sociální původ a majetkové poměry (nejrozsáhlejší část). Ve volné části pak měl student rozepsat na dvou a půl stranách svůj životopis.

Některé ze zjišťovaných údajů naleznete v tabulce níže. Z důvodu označování prověrky za studijní nebyly na rozdíl od dotazníků na jaře 1948 zjišťovány přímo politické názory. Nevyplnění či ledabylé vyplnění dotazníku znamenalo automatické vyloučení ze školy.

Co bylo například zjišťováno?
Členství v politických stranách a organizacích (po 2. svět. válce)
Počet odpracovaných hodin na brigádách (po 2. svět. válce)
Movitý i nemovitý majetek studenta
Výše stipendia
Majetek své manželky/svého manžela, pokud sezdán
Zaměstnání otce - před válkou, za války, po válce a po únoru 1948
Zaměstnání matky - po válce a po únoru 1948
Měsíční příjem a výše majetku otce - po válce, po únoru 1948
Měsíční příjem a výše majetku matky - po válce, po únoru 1948
Na co se naopak překvapivě neptali?
Účast na únorovém pochodu za svobodu a demokracii za prezidentem Benešem
Poměr k lidové demokracii
Účast na podpisových akcích proti klementu Gottwaldovi
Proč?
Již měli patřičné informace z místních a okresních národních výboru, z kolejí, brigád, stranických skupin, spolků, zaměstníní apod.
Prověrka byla prezentována jako studijní - maskování pravého účelu politické čistky

Zpracováno dle Jareše (2013).

Jak byly čistky legitimizovány? Aneb propagandistické ospravedlnění čistek.

Komunisté potřebovali v prvních měsících po únorovém puči udržet ve společnosti zdání pokračujícího poválečného režimu. Z těchto důvodů ani politické čistky na vysokých školách neměly být veřejnosti prezentovány jako primárně politické (tj. likvidace protikomunistických studentů a dosazení stranických kádrů na všechny důležité pozice) a jejich pravý význam měl být veřejnosti skryt.

Zatímco bezprostřední čistka po únorovém puči byla prezentována jako pokračování denacifikačních poválečných čistek, masivní politická čistka v lednu 1949 byla oficiálně nazvána tzv. studijní prověrkou.

  1. Navázání na poválečné prověrky politické způsobilosti – první vlna březen 1948

„Již od června 1945 probíhalo na vysokých školách tzv. posuzování národní a politické spolehlivosti uchazečů, jehož hlavním kritériem bylo, zda se prověřovaný nehlásil ke studiu či přímo nestudoval na německých či maďarských vysokých školách v době nacistické okupace." (Jareš 2013)

Tato prověrka sice již byla ukončena v roce 1947 ministerstvem školství (tehdy ještě vedené národním socialistou Jaroslavem Stránským), nicméně nastupující komunistická diktatura se pokusila politické čistky prezentovat jako pokračující poválečnou očistu.

„Dne 9. března 1948 stanovilo ministerstvo školství a osvěty, nyní již pod vedením Zdeňka Nejedlého, že rozhodovací pravomoci budou opět vykonávat Čestné soudy a fakultní vyšetřovací komise. Svůj přípis však adresovalo nově vzniklým akčním výborům, které se v následujících týdnech a měsících realizace „očisty" chopily. Hlavní cíle nové prověrky již byly jiné – zbavit se odpůrců nastupující vlády KSČ – avšak návaznost na poválečnou očistu ji pomáhala legitimizovat. Prověrka byla vydávána dokonce za „naléhavé a spravedlivé dokončení a provedení skutečné očisty".

Při této první poúnorové prověrce byli vyloučeni z vysokých škol především vedoucí představitelé fakultních spolků a lidoveckých a národně-socialistických akademických klubů, tedy hlavní protivníci komunistických studentů. Řadových studentů, pokud se neúčastnili například únorového pochodu za prezidentem Benešem na Hrad, se prověrka příliš nedotkla." (Jareš 2013)

  1. Označení politické čistky jako tzv. studijní prověrka – druhá vlna leden a únor 1949

Komunisté potřebovali politickou čistku vysokých škol ideologicky obhájit a propagandisticky využít. Veřejnosti tak byl prezentován příběh o zefektivnění a demokratizaci vysokého školství, kdy konečně nezabírají místa na přeplněných vysokých školách flákači z rodin továrníků a velkostatkářů, kteří jsou ve studiu opožděni, a místo nich budou ke studiu zaslouženě připuštěni nastupující elity – dělníci a malorolníci.

„Prověrka byla totiž prezentována jako „studijní": v tisku se tak psalo hlavně o tom, že prověrka postihne flákače (případně „zmetky", „polovzdělance"), kteří zaostávají ve studiu, a poctivých studentů se nijak nedotkne." (Jareš 2013) Studenti však byli vylučováni na základě politické příslušnosti a sociálního původu. Realita, kdy v mnoha případech právě studenti ze sociálně slabších rodin a členové KSČ ve studiu zaostávali a naopak mnozí z nekomunistických studentů vykazovali nadprůměrné studijní výsledky, musela být před veřejností skryta.

Pravé cíle politické čistky? Totální ovládnutí vysokých škol

Současnému čtenáři se může zdát pravý cíl tzv. studijní prověrky z počátku roku 1949 jasný – vyloučit tzv. „reakční" studenty a „třídní nepřátele". I když se jednalo o cíl nejvíce viditelný s nejdramatičtějšími následky, nejednalo se zdaleka o cíl jediný. Shrnutí pravých cílů prověrky dle Jareše (2013) uvádím níže.

a) Politická a třídní „očista"

„Z vysokých škol měli být za pomoci prověrky odstraněni jednak zbývající političtí protivníci (tzv. reakcionáři), jednak tzv. třídní nepřátelé, tj. posluchači pocházející z vyšších vrstev (potomci podnikatelů, politiků, vysoce postavených úředníků atp.)."

b) Podmanění politicky nevyhraněných studentů

„Byla zaměřena především na podmanění či získání politicky nevyhraněných studentů, většinou pocházejících ze středních vrstev, dobovou terminologii tzv. indiferentů."

c) Mobilizace sympatizantů

Dalším cílem bylo aktivizovat studenty sympatizující s komunisty, ale dosud politicky neaktivní, tj. mobilizovat „[…] tzv. pokrokové studenty, které měla vybudit k větší aktivitě."

d) Zefektivnění studia – vysoké školy jako „továrny na pokrokovou inteligenci"

„Veřejně nejvíce proklamovaným cílem prověrky bylo zefektivnění studia." Poválečné vysoké školství trpělo převzetím prvorepublikových institucí, které byly dimenzovány na daleko nižší počet studentů. Kombinace starších studentů, kteří chtěli dokončit svá studia po uzavření vysokých škol za protektorátu, a mladých maturantů způsobila spolu se zrušením poplatku za zkoušku (studenti chodili na zkoušky méně připravení a tudíž bylo potřeba více opravných termínů) enormní přetížení pedagogů.

e) Získání kádrového materiálu

„Zatímco u tzv. reformovaných studentů, nastupujících od října 1948, mělo vedení vysokých škol díky vstupním přijímacím dotazníkům (i posudkům národních výborů a ředitelů středních škol) obsáhlé znalosti o jejich sociálním původu, členství v organizacích, jejich účasti na brigádách, poměru k „lidové demokracii" či povahových vlastnostech, u stávajících studentů takový přehled nemělo." Informace získané v rámci prověrek pak zůstávaly v kádrových materiálech vyhozených studentů po celou dobu jejich aktivního života.

Vykonavatelé politické čistky z počátku roku 1949 – kdo si vzal tisíce vyloučených studentů na svědomí?

Reálným organizátorem politické čistky byl Ústřední akční výbor národní fronty na vysokých školách v čele se svým předsedou Jiřím Pelikánem. Jiří Pelikán, tehdejší student Vysoké školy politické a sociální, je veřejnosti spíše znám jako pozdější ředitel Československé televize, představitel Pražského jara 1968 a následně jako levicový emigrant vydávající časopis Listy a žijící v Itálii, kde se ho StB pokusila zavraždit. Počátky jeho kariéry v komunistickém státě vypráví o Jiřím Pelikánovi příběh značně odlišný od příběhu nepřítele normalizačního Československa v emigraci.

Na počátku komunistické totality se Jiří Pelikán zapsal do historie jako radikální komunistický studentský funkcionář, který hrál při provádění politické čistky ústřední úlohu. Na celostátní konferenci komunistických vysokoškoláků v březnu 1949 vidí Jiří Pelikán jako jeden z hlavních významů tzv. studentské prověrky „odstranění hlavní části reakce" z vysokých škol (Hradecká 1999).

Jiří Pelikán. Zdroj: ČTK
Jiří Pelikán. Zdroj: ČTK

Ústřední akční výbor národní fronty na vysokých školách, jemuž Pelikán předsedal, shrnuje 15. února 1949 výsledky politické čistky takto:

"Jaké jsou tedy hlavní výsledky prověrky?

Byl ve své podstatě odstraněn studijní balast a většina nám známých reakcionářů. Tím jsme odstranili z vysokých škol základní masovou oporu reakce (neboť o koho se reakce opírala, ne-li o flinky, zlatou mládež, nihilisty a zásadní nepřátele poctivé práce, o lidi neschopné a společensky nezodpovědné).

Tato diferenciace nám umožňuje daleko pevněji než dosud dostat indiferenty na fakultách pod naše vedení.

Prověrka přinesla další zostření třídního boje na vysokých školách (šeptanda, letáky, vyhrožování, seskupování vyloučených apod.) Prověrka rázem zvýšila odbornou kvalitu a tím i morální a politickou hodnotu vysokých škol a studentstva. Umožnila plánování a kontrolu studia.

Vcelku tedy studijní prověrka splnila svůj politický úkol, upevnila naše pozice na vysokých školách a otevřela nám široké perspektivy další práce."

(Hradecká 1999)

Sám Pelikán se později snažil svůj podíl viny na vylučování svých kolegů studentů marginalizovat a převyprávět svou roli v lepším světle. Takto se vyjadřuje ke svému podílu na vylučování studentů ve svých pamětech ze 70. let (tj. již v emigraci) v kapitole s podtitulem „Má vlastní odpovědnost":

„Musím upozornit čtenáře na to, že poté, co nacisté uzavřeli v roce 1939 české vysoké školy, uvěznili tisíce studentů, zastřelili jejich vůdce a poté nabídli několika studentům možnost studovat na německých univerzitách. I když je československá exilová vláda varovala, aby tuto nabídku neakceptovali, několik tisíc studentů se zapsalo na vysoké školy v Německu. Po válce jsme protestovali proti tomu, aby mohli ve svých studiích v Československu pokračovat."

(Connelli 2008)

Nejenže nenajdeme v Pelikánově vyjádření ani stopy lítosti či náznak omluvy, samotná konstrukce obhajoby je minimálně zavádějící, dle mého uvážení by se dala označit dokonce za lživou. Connelli (2008) v knize Zotročená univerzita porovnává tvrzení Pelikána s realitou: „[…] nabídka [studia na německých školách] nebyla nijak masově využita, neboť ve skutečnosti se na německé univerzity zapsalo jen několik stovek studentů." Takže ani nemohli být vyloučeni tisíce kolaborantů, protože těch reálných byly stovky. Vylučování kolaborantů probíhalo pomocí čestných soudů od konce války jen do roku 1947, při únoru 1948 tak již bylo ukončeno. Politickou čistku v roce 1949 ani komunistická propaganda neprezentovala jako zúčtování s kolaboranty (takto byla prezentována první vlna vylučování, viz předchozí kapitola), ale jako tzv. studijní prověrku, o reálných politických cílech čistky ani nemluvě. O úloze Jiřího Pelikána v poúnorových čistkách si tak můžeme utvořit jasnou představu.

Řada historiků označují poúnorové období z let 1948 a 1949 jako tzv. studentokracii (Jareš 2013), tedy neomezenou vládu studentů a to samozřejmě těch komunistických. I když byla tzv. studijní prověrka centrálně plánována a pod záštitou Ministerstva školství, faktickými strůjci a naplňovateli prověrky byli samotní komunističtí studenti v Ústředním akčním výboru národní fronty na vysokých školách a na jednotlivých školách pak členové komisí, subkomisí a akčních výborů.

Obhajoba zapojených komunistických studentů, že „jen plnili rozkazy shora" tak neobstojí ve světle dochovaných dokumentů. 18. ledna 1949 podal vysokoškolský výbor KSČ (v čele s Jiřím Pelikánem) zprávu Ústřednímu akčnímu výboru národní fronty na vysokých školách (v čele s Jiřím Pelikánem). Zde je popsán postup, jak byla stanovena tzv. směrná čísla, tj. podíl studentů, který má být na dané fakultě vyloučen. Stanovený podíl studentů k vyloučení musel být na několika fakultách navýšen, protože místní komunističtí studenti požadovali radikálnější přístup k vylučování a jejich požadavkům bylo vyhověno (Hradecká 1999).

Dalším častým obratem nejen komunistických studentů, ale i jiných zejména tehdy mladých funkcionářů KSČ, že „tomu tehdy věřili" nelze považovat za omluvu. Nechme k tomu promluvit pamětníka a člena PAK 48, Jana Beneše:

„Věřili? Inu, i nacisté věřili, omlouváme tím snad jejich nacismus? Tohle má být omluva? Tohle má být vysvětlení? Tohle má být dost, a už o tom nebudeme mluvit? Dovedeme si představit, že by před kamery dnes předstoupil šéf spolku nacistických studentů, vyhánějící z univerzit neárijské kolegy i profesory, a prohlásil, ale já tomu věřil?"

(Almanach 1998)

Smutným faktem je, že tuto odpovědnost za zničené životy svých kolegů značná část komunistických studentů – členů vylučovacích komisí, subkomisí a akčních výborů, do své smrti nepřijala.

A co bylo pak? Studijní reforma – dokončení ovládnutí vysokých škol

komunisty

Druhá vlna politických čistek byla součástí plánované studijní reformy. Komunisté touto reformou dokončili celkové ovládnutí vysokého školství a transformovali jej na „továrnu pro loajální soudruhy". Součástí reformy bylo kromě ideologické proměny obsahu studia i zpřísnění podmínek – byla například zavedena povinná docházka na přednášky a cvičení a průběžná kontrola pomocí postupových zkoušek. Též bylo zavedeno přijímací řízení od ročníku 1948/1949, které zamezilo studovat tzv. „reakčním živlům", naopak pozitivně diskriminováni byli uchazeči dělnických a rolnických rodin (Jareš 2013).

Jak macešsky se komunisté chovali k fungování a rozvoji vysokých škol lze vidět i z následujícího grafu. Mezi akademickými roky 1948/49 a 1949/50, tj. po provedení čistky a zavedení třídní diskriminace u přijímacích zkoušek, se propadl počet československých studentů o 13 697, tj. 29%. A pokles dále pokračoval až do akademického roku 1951/52 spolu s tím, jak pokračovaly restriktivní a diskriminační přijímací zkoušky a „dočišťování" vysokých škol od těch studentů, kterým se podařilo své postoje či původ zatajit při velké politické čistce z počátku roku 1949. Během prvních čtyř let komunistické vlády poklesl počet vysokoškolských studentů o 38%, podíl studentů v populaci klesl o necelé dva procentní body z 5,6% na 3,6%. Počty vysokoškolských studentů se vyšplhaly zpět na poválečnou „předčistkovou" úroveň až za dlouhých 12 let. To již ale mluvíme o jiné generaci studentů na jiných, komunistickým režimem zcela přetvořených, vysokých školách.

Celkovou podstatu politických čistek a komunistické studijní reformy shrnul Rudolf Slánský ve svém projevu na ÚV KSČ již 17. listopadu 1948 (jak symbolické datum!): „Nemilosrdně vyčistíme střední a vysoké školy od reakčních studentů a postaráme se o to, aby převážná část studentů na středních i vysokých školách se rekrutovala z dělnických rodin." Demokratičtí nekomunističtí studenti z vyšší a střední třídy tak byly nahrazení loajální pěstí dělnické třídy se všemi politickým a hospodářskými důsledky. Na novou generaci vysokoškolských studentů, kteří se nebáli postavit komunistické zlovůli, si musíme počkat až do roku 1968. Nemůže nás příliš překvapit, že je čekal obdobný osud při normalizačních čistkách, ale to je již jiný příběh.

Zdroje

Předchozí

Naposledy aktualizováno dne 1. 1. 2021