Projev na pietním shromáždění k 74. výročí pochodu

Vážení přítomní, vážení pamětníci, milý přátelé,

v únoru 1948 měli všichni v živé paměti hrůzy druhé světové války. Právě hrozba dalšího konfliktu mezi stoupenci demokratických sil a komunisty podporovanými Sovětským svazem, byla jedním z nejtíživějších argumentů, který dovedl unaveného a nemocného prezidenta Beneše ke kapitulaci. Když Prahou procházel vzpomínaný pochod studentů, byly již demise prezidentem podepsány a Gottwald řečnil o svém vítězství na Václavském náměstí. Studenti si zoufalé situace byli vědomi. Instrukce od studentských vůdců v místě počátku pochodu, u budovy ČVUT na Karlově náměstí, zněly jasně: žádné provokace, žádné provolávání hesel, jen tichý pochod v mrazu, s klobouky v ruce „jako se chodí na pohřeb“, alespoň tak na pochod studentů vzpomínala pamětnice účastnice pochodu Božena Krejčová. V únoru 1948 se pohřbívala demokracie na dlouhých 40 let, během kterých naše země přišla kvůli komunistickým zločinům, neefektivnímu hospodářství, emigraci vzdělaných a charakterních lidí, škodám na životním prostředí a vazalskému postavení vůči Rusku o mnoho; ani 30 let po návratu demokracie nejsou a mnohdy už ani nemohou být škody napraveny. Agresivitě ani při hrozbě vojenského konfliktu nelze ustoupit bez obrovské oběti v podobě destruktivních následků pro několik dalších generací. V roce 1948 to byla skupina ukřičených komunistů, se Sovětským svazem v zádech, které se ustupovalo – skupina významná a hlasitá, ale pořád v menšině. Ani nyní nesmíme ustupovat agresivním protidemokratickým křiklounům zastupujícím menšinu, nesmíme jako ústupek z obavy před konfliktem prodávat suverenitu své země a spolu s ní naši svobodu i svobodu našich dětí.

Dějiny neskončily v roce 1989. V Evropě opět znějí výbuchy dělostřeleckých granátů a do země se zarývají pásy tanků. Musíme si uchovávat v dobré paměti, co se kdy a hlavně proč stalo – jedině tak se dokážeme společně postavit na obranu demokracie. Dobře to ví autoritářské mocnosti – organizace Memorial sbírající autentická svědectví o krutosti a nespravedlnosti nesvobody v Rusku minulém i současném, byla ruskými soudy rozpuštěna. Dovolte mi použít výraz rozprášena. V informační válce je totiž třeba nejprve rozprášit paměť – paměť na utrpení minulé, aby se uvolnilo místo pro propagandu obhajující utrpení nové. Nenechme nikoho, aby ovládl naši minulost. S minulostí bychom přišly i o naši budoucnost. Stateční studenti z roku 1948 nám ukazují, že je potřeba se postavit na důstojný odpor proti totalitní moci, i když se už 25. února mračna nad demokracií definitivně zatáhla.

Na našich ramenou nyní visí odpovědnost udělat vše proto, aby se „pohřební“ pochod za demokracii již nikdy nemusel opakovat.

Děkuji Vám za pozornost.

Dne 25. 2. 2022 v Nerudově ulici,

předseda PAK 48,

Martin Špolc

Martin Špolc
Martin Špolc
Předseda

Martin Špolc je předsedou Pražského akademického klubu 48

Související